Radovan Tariška "Folklore to Jazz" feat. Benito Gonzalez & Essiet Okon & David Hodek

Radovan Tariška „Folklore to Jazz“ feat. Benito Gonzalez & Essiet Okon & David Hodek

Mezinárodní superkvartet. Co jméno, to pojem na světové jazzové scéně.

Ovlivněný muzikanstvím svého dědečka saxofonisty co hrával romskou a maďarskou lidovou hudbu, přešel Radovan Tariška na žilinskou konzervatoř, ale jazzmanem se „vyučil“ sám, hlavně koncertováním a natáčením se spoustou muzikantů po celé Evropě a nakonec i v New Yorku.
„*Nejjednodušší způsob, jak se naučit hrát jazz, je učit se od těch nejlepších. Hudbu je v prvé řadě potřeba cítit. Není nutné se jí snažit za každou cenu rozumět*.“ Skoro vždy vyfiknutý v obleku a se sympatickými názory na jazz – „Je jako život. Je to něco, co se neustále mění“ – se brzy zařadil mezi naprostou slovenskou jazzovou hráčskou špičku a vyhledávané doprovodné saxofonisty.

Když hraje, zpozorní i lidé, kterým jazz nic neříká. Jeho saxofon vyzařuje takové množství energie a emocí, jako by na něho hrál přímo srdcem,“ napsali o něm ve slovenském tisku, kde také Tariška naznačil, že se nyní hodlá zaměřit na slovenskou lidovou hudbu, což stvrzuje i názvem nového programu s nímž přijíždí na Jazzinec.

Uznávaný Tariška se účastní v mnoha domácích i mezinárodních projektech, ale nejraději má svá vlastní kvarteta nebo tria. A to ne ledajaká. Do Trutnova s ním například dorazí velká esa. Americký kontrabasista Essiet Okon má za sebou dlouholeté působení v kapelách Art Blakey and the Jazz Messengers a Bobby Watsona, a také spolupráci s Benny Golsonem, Johnny Griffinem, Freddie Hubbardem, Dee Dee Bridgewater, Billy Cobham nebo Kenny Kirklandem.
A protože jeho rodiče pocházejí z Nigérie, domova afrobeatu Fely Kutiho – a vůbec hudební velmoci, Okon se nedávno vrátil ke kořenům: ve vlastní skupině IBO (Intercontinental Bush Orchestra) vynalézavě mísí jazzové harmonie se západoafrickými rytmy. „Nejsem purista a líbí se mi prolínání různých kultur,“ řekl Okon.

Mladý Benito Gonzalez z Venezuely je podle odborníků zase jedním z nejnadanějších a nejvyhledávanějších jazzových klavíristů v New Yorku – proč by mu také v roce 2005 udělili cenu Great American Jazz Piano Competition a o pět let později víc, než je obvyklé pěli chválu na jeho album Circles.

O ještě mladším Davidu Hodekovi se zase píše jako o slovenském hudebním fenoménu nebo dokonce jako o „zázračném dítěti“, ale to zřejmě pro Radovana Tarišku nebyl ten jediný důvod proč s ním už delší dobu hraje: „Má neuvěřitelný rytmus, a to je skutečně neobvyklé v tomto věku,** na rytmu se pracuje celý život, ale on jej dostal od Boha**. A pak mě zaujalo, jak šel po muzice. Poslouchal, komunikoval, reagoval, když jsme zahráli něco překvapivého, vystihl podstatu a nic nedělal samoúčelně.“